Celá Evropa se zmítá v energetické krizi. Chybí sníh. U nás ale přebývají lyžníci. Na počátku ledna tedy navezeme po okraj naplněný autobus do malebného Serfaus-Fiss-Ladis. Středisko jede na 80%, takže tu čtyřicítku navíc ani nepozná. A protože ani chmurné předpovědi počasí se do puntíku nenaplnily a přece jen něco spadlo, sjíždíme tu dvoutisícovky jak na běžícím pásu. grostli, vursty, germknedly i šnitzely a zuřivě fotíme ten jiný svět se sněhem z výšky. S námi nebo třeba s orlem…
I Mísečky jedou, i když celý zbytek Čech stojí. Vezeme sem další třicítku lyžařů z kvarty. Ani déšť, ani mráz nám nezabrání vytáhnout běžky nebo brázdit čtyři dny jediné dvě sjezdovky na Medvědíne, i když se to tu občas vypadá jako na hlavní třídě asijského velkoměsta. A poslední skoro slunečný den je odměnou a možností spatřit krkonošské hřebeny – ten jiný svět. Možností dojít na Labskou a vzdát hold odkazu mistra Hanče, který zde položil život s Vrbatou na Zlatém návrší.
Odjíždíme a hustě sněží. To pro ten další svět, do kterého se pustíme s kvintou zase v březnu.
