Zima se hlásí. V Kataru vrcholí MS ve fotbale. Je 6. prosince 2022. Včera po dvou letech zase mohli po škole chodit čerti. Před halou gymnázia však zastavují autobusy, ze kterých vystupují nejen družstva vítězek okresních kol, ale i fanoušci s bubny a trubkami. Hala již sedmý den doslova duní, a pokud by zde byl přítomen pracovník inspektorátu bezpečnosti práce, měli by všichni členové doprovodu jednotlivých družstev nárok na příplatek za rizikové pracoviště. Na škole propukla doba florbalová.
V sedmi pracovních dnech bylo odehráno přes stovku utkání, na naší zánovní palubovce se vystřídalo 60 družstev v šesti kategoriích, zhruba 75 žáků neslo na hrudi logo Gymnázia a SOŠ Rokycany. Florbal i přes Covid 19 zůstal obrovským školským fenoménem. Některé dovednosti přece jen vymizely, ledacos se prostě nestihlo dotrénovat, ale bojovnost je znát už jen při pohledu do tváří. Tak nás v kategoriích 6.a 7. třídy soupeřky zkoušely zaskočit neuvěřitelně krátkými holemi, které si občas i záludně vzaly zahnuté na druhou stranu. To abychom nerozpoznali „bekhend a forhend.“ Ale naše děvčata se nenechala zmást. I přes handicap téměř rovných retro holí vzor Nagano 98 vybojují stříbro. Stejně tak hoši v kategorii 8. a 9. třídy s minimálně početnou hráčskou lavičkou, ale hokejově – fotbalovou inteligencí. V závěru minulého týdne si v poklidu pro jasné vítězství v okresním měřítku dokráčejí naše nejstarší děvčata, chlapci se musí spokojit s bronzem. To asi aby si to v hlavách lépe porovnali a hned v pondělí překvapivě ovládli v Plzni první kolo Subterra cupu.
Ale to je už další kapitola. Kapitola mikulášského týdne, kapitola krajských kol. V nich náš prapor pozvedli hoši a vybojovali v konkurenci osmi okresních přeborníků bronzové medaile. Pro úplnost a dokreslení síly domácí konkurence je třeba dodat, že tři ze čtyř vítězů okresního kola v Rokycanech ovládli i krajské přebory.
Florbal se změnil. Zdokonalil a zrychlil. Je elegantním sportem plný emocí, které briskně tryskají při závěrečných semifinálových nájezdech. Zatímco vítězky ječí radostí, poraženým tečou slzy. Florbal poutá pozornost. Na ochozech se během sedmi dnů vystřídalo obrovské množství diváků, kteří snad tímto pochopili, proč jsme měsíc a půl, den co den, stavěli a skládali mantinely, proč se promíchávaly roztodivně skupiny, proč někde odpadaly hodiny. Florbal je sport, který potřebuje tahouny. Třeba jako je nejmladší Sofie z primy, Lukáš a Matěj z kvarty, Jirka a Denisa ze septimy nebo Anička ze 2.AJ. Florbal bolí. Bourají se mantinely, padají ostrá slova, létají hokejky, káva u časomíry i domažlická paní učitelka letí po hlavě přes mantinel. Florbal je radost. Radost z gólu, kličky, obranného zákroku i jen z obyčejného a po letech zase možného sportovního setkávání lidí z různých škol, kterému jsme v těchto ohlušujících dnech byli hostiteli. A za to snad to sedmidenní večerní dunění v hlavě stálo.
