Vaše zařízení není podporováno!

Lidé si rádi připomínají narozeniny a různá výročí, která bývají dobrým důvodem k bilanci, setkáním a oslavám. Jak přistoupit k prvnímu kulatějšímu výročí budovy, ve které dnes rokycanské gymnázium sídlí a ze které každoročně odcházejí na vysoké školy desítky dobře připravených absolventů? Jsou vůbec důležité narozeniny budovy?

Rokycanské gymnázium je dnes z hlediska historie města úctyhodnou institucí. Za dva roky zaznamenáme 150. výročí vzniku školy a bude opravdu dost důvodů a příležitostí k připomenutí bohaté historie i k oslavě práce generací pedagogů a studentů  i absolventů.

Žijeme všichni přítomností a každodenností.

Chci příležitosti pětadvacátého výročí nové budovy školy využít k tomu, abych se vrátil v čase a připomněl její samotné první roky – zhruba pětadvacet let, které stály na počátku samotné existence Gymnázia v Rokycanech. Porovnat začátky a současnost.

Samotný návrh na zřízení gymnázia byl přednesen městské radě v červenci 1873. V tomto roce zažívaly Rokycany zde nepoznanou hospodářskou konjunkturu, a proto se městská rada založení gymnázia nebránila. 8. srpna 1873 byla na základě definitivního usnesení městské rady škola za radnicí (dnes jedna budov městského úřadu v ulici Josefa Knihy) přeměněna na obecné nižší reálné gymnázium. Gymnázium bylo považováno za soukromé a majitelem se stalo město. Bylo v té době prvním českým soukromým gymnáziem v západních Čechách a čtvrtým v této oblasti (po Klatovech, Plzni a Domažlicích) s českým vyučovacím jazykem. Obecní gymnázium si rychle získalo popularitu v širokém okolí. Mezi žáky nebyli jen synové rokycanských měšťanů a živnostníků, ale i celá řada zájemců z venkova. Z prvních 58 zapsaných žáků v roce 1873 vzrostl v roce 1878 celkový počet žáků na 122. Z celkového počtu žáků, kteří čtyřletým studiem prošli, však školu dokončil pouze každý pátý.

Slibný vývoj školy byl však v roce 1878 přerušen. Správci města netušili to, co by naši dnešní studenti už vědět měli, že totiž každá konjuktura má svůj očekávatelný konec. V důsledku špatného hospodaření v době „hojnosti“ se město dostalo do vážných finančních problémů a při hledání úsporných opatření a škrtů ve výdajích se přímo nabídlo nižší obecní gymnázium. Návrh na jeho zrušení byl podán 19. února 1878, pro zrušení drtivá většina obecního zastupitelstva. Aby dopady nebyly fatální, zastupitelstvo rozhodlo o tom, že ročníky budou ročníky rušeny postupně. Gymnázium bylo tedy uzavřeno 15. července 1881 a budova školy poté předána spolu s vybavením pětitřídní obecné dívčí škole.

Protože v jiných českých městech školy tohoto typu vznikaly jako houby po dešti, nesli rokycanští občané zánik svého gymnázia velmi těžce. Dne ledna 1897 podalo 88 rokycanských měšťanů obecnímu zastupitelstvu žádost o znovuzřízení střední školy. A protože tu znovu byla konjuktura a město prožívalo znovu hospodářský vzestup, bylo „načasování“ žádosti velmi prozíravé. Rozdíl oproti minulosti navíc spočíval v tom, že radnici řídila mladočeská strana, která v té době představovala progresivní část české politiky. 10. února 1897 byl návrh jednomyslně přijat. Zároveň bylo rozhodnuto, aby nová škola byla umístěna v právě dokončené školní budově v Plzeňské ulici (dnes ZŠ ulice Míru). V prvním roce existence gymnázia čítal profesorský sbor pouhých 6 členů. Jejich úkolem bylo nejen zajištění výuky, ale i „vybudování“ inventáře kabinetů a knihoven - ty byly ve škole tři: učitelská, žákovská a knihovna pro chudé.

Vzhledem k tomu, že o studium byl stále větší zájem, bylo pak gymnázium v roce brzy rozšířeno z nižšího na vyšší. Budova v Plzeňské ulici přestala brzy dostačovat počtu žáků rozšířeného gymnázia, a proto se městské zastupitelstvo odhodlalo k zásadnímu kroku: schválilo výstavbu nové školní budovy v tehdejší Stodolní ulici (dnes ulice Svazu bojovníků za svobodu). Projekt byl schválen v únoru 1904, stavební práce byly zahájeny na jaře 1904. Dodnes je obdivuhodné, že stavba nové školní budovy byla dokončena po pouhých 16 měsících – slavnostní otevření školy se konalo 28. září 1905. Byla to budova velmi moderní, velkoryse a účelně pojatá, která ani po více než století až do dnešních dnů neztratila nic ze svého „genia loci“.

Škola vyučovala kolem 180 studentů a první maturitní zkoušky proběhly v roce 1906. V ničem se nepodobaly maturitám dnešním. V květnu absolvovali maturanti písemné zkoušky z češtiny, matematiky, latiny, řečtiny, a němčiny, v červenci je pak ze stejných čekaly zkoušky ústní. Z prvních 13 maturantů prospělo 5 s vyznamenáním, 3 nebyli k maturitě připuštěni.                         O náročnosti studia rokycanském gymnáziu svědčí i to, že ze 45 žáků primy jich dokončilo studium pouze 13. 

Pozitivním stimulem pro práci učitelů bylo uplatňování platové a společenské hierarchie, dělící pedagogy na profesory, skutečné učitele, zatímní profesory, suplenty, asistenty, výpomocné a vedlejší učitele. Toto dělení přetrvalo s nepatrnými úpravami až do první republiky. To už je ale jiná kapitola.

Exkurze do minulosti končí. V porovnání s bouřlivými roky vzniku školy, jejího zániku, následného znovuobnovení  a přitom všem ještě trojím stěhování se může zdát, že kolem současné budovy gymnázia chodí už pětadvacet let historie „po špičkách“. Ale není to tak úplně pravda. Historické výzvy jsou dnes někde jinde a mezi ty hlavní a nejtěžší patří nutnost moderního  vzdělávání, které umožní absolventům školy vstoupit do neustále dynamicky se měnícího světa nejen s tím, že mu porozumí, ale také se v něm dokáží plnohodnotně uplatnit. Vedle „standardních“ tříd proto od školního roku otevíráme také novou třídu čtyřletého  gymnázia. Výuka v tomto oboru bude částečně v anglickém jazyce a škola v této souvislosti usiluje o certifikaci v systému International Baccalaureate Diploma Programme s ukončením studia touto mezinárodně uznávanou zkouškou. 

Je na první pohled zřejmé, že v těchto dnech pětadvacetiletá budova naší školy se co do krásy a v mnohém ani účelnosti nevyrovná pseudobarokní stavbě „starého gymnázia“ postavené v roce 1905. Ona poněkud nevzhledná dáma ovšem vždycky dostávala jiné kouzlo, aby zaujala a byla užitečnější. Bylo to kouzlo vnitřního vybavení a péče o interiéry. Zejména v posledních několika letech však vnitřní úpravy a modernizace dosahují rychlosti a stupně, které udivují i nás všechny, kteří se ve škole denně „pohybujeme“. A například školní knihovna, která stojí těsně před dokončením, bude chloubou na opravdu daleko a široko.

Co tedy popřát oné dámě v krásném věku. Vlastně nic moc. Pečlivé správce, kteří dokáží vedle své jiné práce trpělivě „řešit“ její „nekonečné“ technické nedostatky. Trpělivé učitele, kteří v jejích útrobách naučí žáky všemu, čemu je potřeba. No a potom co nejvíce žáků, kteří poté, co každý den do budovy vstoupí, usoudí, že se ocitli ve místě, kde jim je vlastně docela dobře.

Zdeněk Záhrobský

 

oracle
Jsme zapojeni do certifikovaného výukového programu společnosti Oracle.
cisco
Jsme zapojeni do certifikovaného výukového programu společnosti Cisco
pratele-rorysu
Škola je zapojena do mezinárodního projektu pro záchranu rorýse obecného.
cambridge
Oficiální testovací centrum
diplom
Ocenění školy za úspěchy v předmětových soutěžích
skola_pameti_naroda
Škola paměti národa
diplom
Na škole probíhá realizace projektu
Šablony pro kantory
diplom
Na škole probíhá realizace projektu
Modernizace odborných učeben
KDE SE UPLATŇUJÍ NAŠI ABSOLVENTI
benes&michl
inventi
mubea
olbrich
hydac
valeo